Benátská dominance skončila – Zhodnocení akce PK + Foto

1 Čvc

Stejně jako loni se v nabídce akcí předmětových komisí, tradiční to záležitosti Jarošky, objevila deskovkovo-textovková takticko-strategická hra. Loni jsme se podívali do konečných období Velké Moravy, letos jsme zavítali do zmatku, který nastal po Čtvrté křížové výpravě v Řecku a v přilehlých oblastech. A stejně jako loni se jednalo o akci plnou zvratů, nečekaných událostí a úžasu Pána hry.

Jen ve stručnosti zmíníme, jak to probíhalo. Hráči se rozdělili do frakcí, za které psali rozkazy armádám, rozvědce, loďstvu atd. Tyto rozkazy posléze odevzdali organizátorovi, který na základě nich oznámil, co vše se daný tah (čtvrtletí) stalo.

0. tah – léto 1215

Frakcí bylo šest. Na východě v Malé Asii se po pádu Konstantinopole ustanovilo exilové Nikajské císařství. Úžiny a severní pobřeží Řecka ovládalo tzv. Latinské císařství (křižáci, kteří dobyli největší křesťanské město Konstantinopol). Na severu se rozkládalo Bulharsko mocného Ivana Asena, které sousedilo s hornatým Epirem, dalším centrem byzantského odporu. Samotné Řecko pak ovládalo Achajské knížectví (které pro jednoduchost pohltilo i své malé křižácké sousedy. Většinu řeckých ostrovů spolu s pobřežními oporami (včetně konstantinopolské Galaty) ovládli Benátčané.

.

Samotnou kapitolou bylo stejně jako loni počasí, které bylo stejně bouřlivé, jako celá politická situace na mapě. Ale již k samotnému průběhu hry.

1. tah – jaro 1215

Před hrou si Pán hry po zkušenostech z mnoha jiných her řekl, že se jistě stane cokoli, kromě spojenectví latinského a byzantského (nikajského) císařství, které si v historii šly vždy po krku. Jak to tak bývá, kriticky se mýlil… Oba císařové opustili na čas spory o Konstantinopol, což vyústilo ve volný průchod Nikaie latinským územím a Latinové sami, neboť měli krytá záda, oblehli benátskou Galatu a vtrhli nečekaně do Bulharska, kde cara připravili o město Filipolis. Benátčané toho mnoho učinit nemohli, jen jejich loďstvo přeplulo z Kréty na sever ke strategickému ostrovu Lemnos.

2. tah – léto 1215

Letní měsíce přinesly silné bouře a s nimi hotovou pohromu pro Benátky. Především se ukázalo, že dohody mezi výše zmíněnými císařstvími jsou pevnější, než se zdálo. Zteči Galaty se účastnilo i byzantské (nikajské) vojsko a Galata tak padla do rukou Latinům. Stejně tak bylo zničeno benátské loďstvo poblíž této obchodní državy.

Ta pravá katastrofa však na Benátčany teprve čekala. Nikajské loďstvo vyrazilo z Marmarského moře k ostrovu Lemnos, stejně jako latinská flotila od Soluně. Benátčané nic netušili, a tak na své lodě mezitím nechali nastoupit pozemní vojsko, které na ostrově měli. Když se přiblížil nepřítel, strhla se veliká bouře, kvůli níž se císařské flotily ztratily. Benátčané se museli po dobu bouře zdržet u ostrova. Teprve když se bouře přehnala, odehrála se mohutná bitva, v níž nejzkušenější námořnictvo Středomoří (to benátské) utrpělo těžkou porážku od Nikáje (která loďstvo budovala znovu od píky) a Latinů (kteří pomalu nevěděli, kde je kormidlo). Tři galéry byly potopeny a s nimi i podstatná část slavnostně naloženého vojska… Pohroma však měla pokračovat, neboť takto neměli Benátčané flotilu, která by zabránila nikajskému výsadku na klíčových ostrovech Naxos a Rhodos. První jmenovaná obchodní stanice republiky padla.

Latinům se v létě vedlo dobře i na bulharské frontě. Sice se jim kvůli chybě v rozkaze nepodařilo obsadit Varnu, k níž blokovalo daný tah přístup Trnovo, avšak obležení tohoto carského sídla proběhlo již bez problémů. Bulhaři v odpověď provedli protiútok na mocnou Soluň, avšak nepočítali s tím, že se do města nakvartýruje velké latinské vojsko. A tak se všichni (až na jednoho přestárlého bojara) spokojili s obležením města.

Na západním pobřeží, v Epiru, se odehrála komická situace. Zdejší despota se rozhodl zapojit do války proti Benátkám a vytáhl lesy k Raguse, kterou oblehl. Zdejší benátské vojsko se mezitím nalodilo a plulo podél pobřeží oblehnout epirskou Avlonu. Vojska si navzájem na pobřeží zamávala a vzájemně oblehla své výchozí body. Ve výsledku na tom byl ale hůř Epirus. Tomu totiž druhé vojsko v lesích přepadli a zmasakrovali Achájci, frakce, u níž si nikdo nebyl jistý, na čí je to vlastně straně. Následně Epiru ještě oblehli město Artu.

3. tah – podzim 1215

Deštivý podzim toho roku přinesl další zhoršení situace pro Epirus. Arta padla a zteč benátské Ragusy se nevydařila. Ani Bulharům se nevedlo zrovna nejlépe – obležené Trnovo se snažilo prorazit obklíčení dříve, než by došlo k vyhladovění, avšak latinské vojsko bylo příliš silné. Při obsazování města navíc padl bulharský car, což způsobilo, že na bulharský trůn díky sňatkové politice dosedl bratr nikájského císaře Milanos Laskaris (jinak řečeno, hráč Bulharska musel odcházet dříve). U Soluně to nešlo Bulharům o moc lépe. Latinové totiž měli ve městě tajné zásoby, díky nimž se pevnost ještě tah udržela.

Ve válce o benátské ostrovy došlo také k zajímavým situacím. U ostrova Naxos se rozpoutal totální chaos plný lodí a vojáků, z něhož nakonec vyšla vítězně Benátská republika. Naxos sice obsadila, avšak ve prospěch Nikáje ztratila severněji ležící Lemnos.

Jinak bylo toto čtvrtletí vcelku klidné. Za zmínku ještě stojí osud tzv. Bosporské kumpanie, latinského vojska, u něhož si až v půli hry Latinové všimli, že jim patří. Problém byl však záhy vyřešen, když se zjistilo, že vojsku celou dobu chodí žold z nikájské pokladnice. A tak pragmatičtí žoldáci prostě změnili prapor a začali své důstojníky zdravit řecky.

4. tah – zima 1215

Jakmile udeřil mráz, chopil se v Bulharské říši plně vlády nový car. Že na trůn nastoupila mysl, zvyklá na netradiční metody boje, se ukázalo, když se car rozhodl využít velkého talentu svého lidu v oblasti plenění. Nařídil totiž beznadějně obleženou Varnu vyplenit, čímž získal tolik potřebné finance pro zastavení latinského přílivu (a zároveň odebral Latinům část příjmu). Následně se odebral k Soluni. Obležení se nepodařilo udržet, neboť silnou posádku podpořilo vylodivší se vojsko. Brzy však přišly posily ze západu, a to jak bulharské, tak achájské! V lítém boji nakonec Bulhaři s Achájou vyhráli a Soluň dobyli. Toto bohaté řecké město si záhy car zvolil za svoje sídlo. Leč ještě rozhodně neměli nad Latiny vyhráno –  ti totiž naverbovali další velká vojska, která se brzy měla zapojit do války.

Verbovali i jiní, neboť všichni vládci si koncem roku uvědomili, že by mohli vybrat válečnou daň. Nikájské císařství postavilo v přístavech ohromné loďstvo, které svojí velikostí více než pětkrát převyšovalo sílu benátské flotily, a to zvláště poté, co se odehrálo další kolo přetahované o Naxos, v němž se potopily další lodě republiky.

I nadále pokračovala epirská smůla. Despota stáhl své vojsko z Ragusy připraven jít na pomoc Benátčany obležené Avloně, což však nevyšlo, a tak město padlo. Aby toho nebylo málo, tak pragmatiční Achájci (na jednom bojišti bojující proti katolíkům, na druhém proti pravoslavným) dobyli jediný epirský ostrov Korfu.

5. tah – jaro 1216

Začátek nového roku přinesl velké změny. Projevilo se to i na počasí – po více jak roce vysvitlo na delší dobu Slunce. První z velkých změn se dala vycítit již dříve. Ve velení Benátek již delší dobu vládla disharmonie mezi krétským místodržícím, který byl za oblast zodpovědný, a jemu nadřízeným benátským dóžetem. Již v zimě dorazily rozkazy k armádám pozdě kvůli rozporům ve vedení. Když navíc padl Nikájou obléhaný Rhodos, bylo rozhodnuto. Krétský správce se prohlásil vévodou a dodal vojsku zcela rozdílné rozkazy, které dle jeho názoru mohly zachránit zbytek ostrovního panství. Jeho vzpoura však byla rychle potlačena, ale i tak značně pošramotila jednotu republiky, neboť kvůli mnoha kontroverzním krokům měl dóže doma silnou opozici.

Druhou velkou změnou se stal pád latinsko-nikájského spojenectví. Nevěř Latinům, spílali již před rokem císařovi v exilu jeho rádci a věděli, o čem mluví. Latinové překročili hranice a hrnuli se na nechráněnou Nikaiu, Pergamon a Dorylaion. Nakonec z toho však nic nebylo, protože jedno nikajské vojsko se přesunovalo takovým směrem, že nepřítele neplánovaně zahnalo pryč.

Co by bylo dál?
Na prvním místě je nutno ještě jednou zmínit silné oslabení benátských pozic ve Středomoří. Ztráta Galaty a nepřátelství s latinským císařem neumožňovalo obchod v Černém moři, obrovská nikájská flotila s oporami ve znovudobytých ostrovech Středomoří byla hrozbou, která ještě několik let nenacházela u Benátčanů odpověď.

Bulharsko přišlo sice o významná území, ale získalo bohatou Soluň. Spolu s Nikájou a Achajským knížectvím mohli záhy zničit křižácké panství na Bosporu. Zde je však zásadní otázkou postup Acháje. Ano, to ona totiž držela na konci hry všechny trumfy v ruce. Na západním pobřeží s Benátčany zlikvidovala Epirus (poslední država byla na konci hry již také obležena a epirský despota byl záhy nucen uprchnout do exilu), na východě pomáhala Bulharům. Kdyby se přiklonila na stranu Benátek, asi by nedošlo k likvidaci Latinského císařství, ale zabránit vzestupu Nikáje a Bulharska by nejspíš nedokázala. A pokud by se zrada neodehrála, nikdo by nemohl zpochybnit velké Achájské knížectví v Řecku. Buď jak buď, mezi vítěze se určitě počítá Achája, Nikája a Bulharsko.

Závěrem bychom vám chtěli poděkovat za skvěle strávený den. Bylo to velmi pěkné setkání a těšíme se příště nad jiným tématem. Možná opustíme sféru historických her a pustíme se (pro nadšení z této myšlenky) do fantasy. A dají-li bohové informatiky, třeba již nebudeme po mapě hýbat papírky, ale vlastními plastovými figurkami 🙂

Stejně jako loni i letos uvádíme odkaz na subfórum, kde se hraje podobná sorta her. Náš systém pravidel z těchto her přímo vychází.

A zcela na závěr přikládáme fotky:

Benátčané se nenápadně blíží vyjednávat za Bulhary… nebo snad nahlížejí, co to tam píšou za rozkazy vojskům?

Zleva Latin, Latin, Epirus.

Benátčané vyjednávají trochu bokem s achájským knížetem.

Nad mapou. Zleva bulharský car, benátský dóže, nikájský princ (a pozdější bulharský car) a nikájský císař.

Hlavně šeptem!

Pán hry čte rozkazy. Zoufalství z komplikované situace se projevilo o sekundu později.

.

.

.

Napjaté vyhodnocování Bitvy o Soluň.

Napjaté vyhodnocování Bitvy o Soluň.

Napsat komentář