Zasněžené pláně místo Krvavých

18 Bře

Calternské ležení

V sobotu 17. 3. 18 uslyšela Podvečerní hlídka volání do zbraně. Calternské království stálo vlivem ztráty královské dynastie na prahu občanské války, ze které jej vysvobodila snad jen válka normální. Elfové měli královskou korunu Calternu, jedni těžili suroviny, druzí se rvali už prostě z principu. Krvavé pláně opět měly zrudnout krví.

Podvečerní hlídka, podpořena pradávným Nenduane a částí Bratrstva Opilého draka, se přidala (z velké části) na stranu lidí, trpaslíků a hobitů. Do čela armády se postavil královský rádce Dzanius, jehož rámcové rozkazy s odhodlaností sobě vlastní vykonával generál Palec (jehož babička byla údajně hobitka Hrdonožková).

Střetů bylo nepočítaně. Ve stručnosti lze říci, že calternská štítová hradba, která jako jedna z mála stála pevně ať se děje co se děje, doplněná luky a kušemi, byla prostě tak dobrá, že se nepřátelé často spojovali, aby Caltern porazili. Za příklad může posloužit snaha nepřátel podpálit calternskou sýpku. Ta byla fakticky nedobytná až do chvíle, kdy všichni nepřátelé zaútočili společně.

Calternská armáda

Situaci na bojišti kromě mrazu však záhy začalo komplikovat čím dál hustější sněžení. Krvavé pláně skončily pod sněhem. Ve finále už všechny čtyři armády byly příliš demoralizovány na to, aby se pokoušely ve čtyřech proti sobě bojovat a vpadávat si do zad (obvykle to byl právě Caltern, komu se podařilo jednoho nepřítele porazit, načež jej zbylí obklíčili — nutno však podotknout, že Caltern několikrát prokázal disciplinovanost mužstva precizně provedeným ústupem skrze mezeru mezi nepřáteli). Nejlépe to lze ilustrovat větou, kterou pronesla vznešená elfí královna, která přišla na audienci za calternským velitelem. Místo obvyklých formalit tentokrát stačilo prosté „Dáme spojenectví, co ty na to?“ Pouštní lidé se dle očekávání spojili se skřety a barbary, a tak vypukla poslední řežba. Vojska Signiru a Calternu společně zvítězila, byť k nelibosti lidí skončila koruna opětovně v držbě elfí královny.

Bitva měla jedinečnou atmosféru danou i nečekaným počasím — mrazy a náhlý sníh v půlce března přeci jen nejsou na Jižní Moravě zas tak obvyklými. Skvělé velení, zásobování horkým čajem a všudypřítomná dobrá nálada. Vraceli jsme se sice durch promoklí, ale spokojení. Snad příští rok opět naviděnou, Krvavé pláně a Calterne 🙂

Generál Palec

Králův rádce na zasněžené pláni

K vojsku se ze severního Calternu přidal i jarl Hawel (vlevo, s kulatým štítem)

Napsat komentář